Škoda 130 RS a Monte Carlo 1977: Železná opona na alpských serpentinách

Leden 1977. Mrazivé ráno v Alpách, mlha nad Col de Turini a nervozita na startu 45. ročníku Rallye Monte Carlo. Mezi favority: Lancia Stratos, Ford Escort RS, Alpine-Renault A110 – západní ikony s turbomotory a neomezenými rozpočty. A pak tu jsou červeno-bílé Škody 130 RS – reprezentanti země za železnou oponou, zadokolky s motorem vzadu a odvahou větší než kubatura.

130 RS: Když socialismus postavil závodní bestii

Škoda 130 RS (lidově „ereso“) nebyla produkt plánované ekonomiky. Byla výsledkem touhy dokázat, že československá automobilka umí víc než jen šedivé rodinné vozy pro fronty na Mototechně.

Projekt startoval v roce 1975. Základem byl skelet sportovního kupé Škoda 110 R, ale vše ostatní bylo navrženo pro jediný účel: vyhrávat závody.

Srdce bestie: Motor byl řadový čtyřválec o objemu 1289 cm³, umístěný vzadu nad zadní nápravou. Chlazený kapalinou  s rozvodem OHV a osmikanálovou hlavou válců. Výkon v rallye specifikaci: 96-103 kW (130-140 koní) při 7500-8000 ot/min.

Konstrukce a hmotnost: Ocelový skelet s hliníkovými kapotami, dveřmi a střechou. Blatníky a zadní kapota z laminátu. Boční a zadní okna z Makrolonu (plast místo skla). Hmotnost pouhých 825 kg – o 200 kg méně než běžné kupé.

Převodovka: Čtyřstupňová převodovka s dog-leg řazením pro rychlé řazení. Samosvorný diferenciál vzadu s vícelamelovou brzdou.

Vzhled: Agresivní rozšířené blatníky skrývaly široká kola. Přední světlomety Hella a Cibie dodávaly rallye look. Chladič přesunut do přídě vozidla kvůli lepšímu chlazení motoru. Barvy: červeno-modro-bílá československá kombinace.

Monte Carlo 1977: Drama na ledových cestách

45. ročník Monte Carlo byl klasickým příkladem rallye pekla. Start 22. ledna 1977 – odstartovalo 198 posádek. Do cíle 28. ledna dojelo pouhých 45 automobilů.

Tovární tým ŠKODA se pečlivě připravil. V rámci tréninku najezdila každá z posádek v místě konání soutěže denně až 500 kilometrů.

Podmínky? Náledí, sníh, mlha a teploty kolem -10°C. Trati jako Col de Turini nebo Col de la Couillole byly legendárními místy, kde se oddělovalo zrno od plev.

Tři posádky, jeden cíl

Škoda nasadila tři posádky:

• Václav Blahna / Lubislav Hlávka
• Milan Zapadlo / Jiří Motal
• Svatopluk Kvaizar / Jiří Kotek

Posádka Kvaizar/Kotek bohužel odstoupila pro technickou závadu. Ale zbylé dva vozy dokázaly něco výjimečného.

Triumf: 12. a 15. místo absolutně!

Když Blahna a Zapadlo dojeli do cíle v Monaku, stal se malý zázrak:

Václav Blahna s Lubislavem Hlávkou:

• 1. místo ve třídě do 1.300 cm³
• 12. místo v absolutním pořadí

Milan Zapadlo s Jiřím Motalem:

• 2. místo ve třídě do 1.300 cm³
• 15. místo v absolutním pořadí

V konkurenci podstatně větších a silnějších speciálů (Lancia Stratos s 240 koňmi, Ford Escort RS s turbomotory) dokázaly československé „ercéska“ s pouhými 140 koňmi skončit v TOP 15 celkově.

Co dělalo „eresko“ tak konkurenceschopným?

1. Hmotnost: 825 kg byla obrovská výhoda. Méně hmotnosti = kratší brzdné dráhy, rychlejší průjezd zatáčkami.

2. Zadní motor + zadní pohon: Na ledě a sněhu znamenalo zatížení zadní nápravy lepší trakci. Pilot mohl kontrolovat skluz plynem.

3. Kapalinové chlazení: Stabilní teplota motoru i v extrémních podmínkách. Chladič v přídě vozu zajišťoval dostatečný přívod chladného vzduchu.

4. Jednoduchost: Méně složitých systémů = méně věcí, co mohly selhat. V servisní zóně měli mechanici jednodušší práci.

5. Československá houževnatost: Posádky měly menší rozpočty než západní tovární týmy. Musely improvizovat a bojovat chytrostí.

Zajímavosti a rallye legendy

Denně 500 km tréninku: Tovární tým trávil týdny v Alpách před samotným závodem. Posádky jezdily tréninkové kilometry až do úplného vyčerpání.

Jenom 45 z 198 dojelo: Rallye Monte Carlo 1977 bylo mimořádně brutální. Více než 75% aut nedokončilo závod.

Karburátory Weber: Dva horizontální karburátory Weber 40 DCOE zajišťovaly přívod paliva. Jednodušší než vstřikování, ale v mrazivých Alpách spolehlivější.

Makrolon místo skla: Zadní a boční okna byla z Makrolonu – odlehčení i zvýšení bezpečnosti posádky.

Tajná příprava: Testování probíhalo v Krkonoších a na horských silnicích u Ještědu. V zimě, v noci, v tajnosti. Režim nechtěl publicitu v případě neúspěchu.

„Porsche z východu“: Západní novináři a konkurenční piloti přezdívali 130 RS jako „Porsche z východu“ – uznání pro koncepci zadního motoru a vynikající ovladatelnost.

Odkaz:

Dokázali jsme, že za železnou oponou se staví vozy, které dokážou konkurovat Západu. A že piloti z východního bloku mají stejnou odvahu a talent jako jejich západní protějšky.

Dnes je Škoda 130 RS absolutní ikonou československého motorismu. Originální závodní exempláře dosahují na aukcích cen v milionech korun.

Motiv na tričku není jen grafika. Je poctou éře, kdy motorsport znamenal dobrodružství, kdy rallye bylo skutečné a kdy československá Škoda ukazovala světu, že talent a odvaha dokážou víc než velké rozpočty.

Škoda 130 RS (rallye specifikace 1977) – technická data:

• Motor: Řadový 4-válec, chlazený kapalinou
• Rozvod: OHV (Over Head Valve)
• Hlava válců: Osmikanálová, 2 ventily/válec
• Objem: 1289 cm³ (vrtání ø 75 mm × zdvih 72 mm)
• Výkon: 96-103 kW (130-140 k) při 7500-8000 ot/min
• Točivý moment: 127 Nm při 5250 ot/min
• Karburátory: 2× Weber 40 DCOE
• Převodovka: 4-stupňová dog-box
• Pohon: Zadní kola (RWD)
• Diferenciál: Samosvorný s vícelamelovou brzdou
• Hmotnost: 825 kg (rallye spec)
• Maximální rychlost: 200-220 km/h (podle převodovky)
• Zrychlení 0-100 km/h: 7,5 s
• Brzdy: Přední kotoučové Girling, zadní bubnové
• Rozvor: 2400 mm
• Pneumatiky: 185/70 R13 (rallye spec proměnné)